Lucie Doušová

Zdravá výživa? Nejde o dokonalost …

Možná jste již, stejně jako já, zaregistrovali obrovské množství různých výživových směrů, které slibují, že vám přinesou plné zdraví. Každý určitě již alespoň jednou slyšel pojmy jako vegetariánství, veganství nebo makrobiotika. Jsou tady i další způsoby a směry, jak se zdravě stravovat, např. vitariánství (pouze syrová strava), stravování podle krevních skupin nebo podle Vašeho typu dle ajurvédy. Hádám, že tento výčet ještě zdaleka není kompletní. Co na to říci? To růžové zvířátko, aby se v tom vyznalo 🙂

Když si představím, že jsem člověk, který se právě rozhodl změnit své stravování, chce přejít na zdravou stravu a vše tohle se mu nabízí, byla bych z toho pravděpodobně dost zmatená. Naštěstí nestojím na začátku, a o mnoho směrů jsem se minimálně v literatuře už zajímala. Leccos jsem i sama vyzkoušela. A za těch více jak 5 let jsem si spoustu věcí sama pro sebe ujasnila. Jaký je závěr? Nejde o dokonalost. Alespoň teď to tak vidím a žiji. Věřím, že každý ze směrů zdravého stravování má velká pozitiva. Nejsem ale zastáncem toho, že si některý vyberu a podle něj se budu řídit, i kdyby trakaře padaly. Proč? Protože bych sama pro sebe vytvořila jakési pravidlo, které bych možná na 95 % dodržela, ale z 5 % by si mé tělo žádalo něco jiného. Odepřela bych si to a možná byla frustrovaná. V případě, že bych si to neodepřela a porušila „pravidlo“, měla bych pravděpodobně pocity viny. Ani o jedno z toho nestojím. 🙂 (Jak jsem psala v článku Zdravý životní styl – proč platí MÉNĚ JE NĚKDY VÍCE?, tyto pocity by mě spíš od mého zdraví odklonily). Když se mě dnes někdo zeptá, jestli jsem vegetarián nebo co teda jsem, odpovídám, že sama sebe neřadím do žádné ze škatulek. Nebo že jsem Lucka a jím to, co mé tělo zrovna potřebuje. Někdy se stane, že si zpětně uvědomím, že jsem měsíc nebo déle nejedla maso. A stejně tak se někdy jindy stane, že ho jím několik dní po sobě a ve velkém. Prostě ho mé tělo chce, tak mu ho dám. Stejně tak je to i s jinými potravinami. Zkrátka nejsem zastánce škatulek ve stravování. Co mi ale smysl dává, je dávat pozornost signálům svého těla. Ono velice dobře ví, co potřebuje, a klíč je v tom mu naslouchat. Vždy tomu tak ale nebylo…

Proč už se nesnažím o dokonalost, i když to tak dříve bylo? Mé moudré tělo mi řeklo dost.

V době, kdy jsme s kamarádkou otevíraly náš obchod se zdravou výživou, se mi opravdu radikálně změnil jídelníček. Zdravě jsem jedla i dříve, ale v těchto měsících přicházely další nové stravovací návyky, které (jak jsem se domnívala) prospívaly mému zdraví. Částečně určitě ano. Jen jsem narazila na jeden háček. Snažila jsem se být dokonalá. „Mám přece obchod se zdravou výživou, tak musím jít příkladem a pečlivě se starat o svůj jídelníček“. Jak to vypadalo? Zhruba tři měsíce po otevření, když začínalo jaro, jsem nejedla maso, mléčné výrobky a pečlivě se vyhýbala bílému cukru, bílé mouce, všem konzervantům, alkoholu, kávě,… a protože jaro byla ideální doba k očistným kůrám, dělala jsem si jednou týdně půst, kdy jsem pila pouze vodu. Zapomněla jsem se však věnovat jedné důležité věci, která se při očistných kůrách důrazně doporučuje, a to klidu a odpočinku. I pár měsíců po otevření obchodu, bylo podnikání velká honička a stres. A já si vytvářela další velký stres a tlak sama na sebe tím, že jsem odmítala pozřít jediné zrnko cukru nebo čehokoliv jiného „zakázaného“. Myslíte, že jsem na to neměla chuť? Měla a jakou! Ke všemu jsem se necítila vůbec dobře. Tělo se čistilo, ale psychika byla na bodě mrazu. Nějak jsem zapomínala být k sobě hodná a laskavá. Práce, práce, tohle si nemůžu dovolit, mám přece očistu, práce, práce, tohle ne, to nesmím, práce, práce,… Naštěstí nebylo třeba příliš velkého upozornění k tomu, aby mi docvaklo, že tudy cesta nevede. Jedné březnové noci po celodenním půstu, jsem cestou ze záchodu omdlela. Okamžitě jsem se probrala a došla do postele. Srdce mi bušilo jako zvon a mně to začalo docházet. „Proboha, co já si to dělám, vždyť mi to může spíš uškodit než prospět, vždyť jsem sama na sebe vlastně zlá tím, že se snažím o dokonalost“ atd. atd.,… Ještě tu noc jsem vše přehodnotila a začala znovu, lépe a hlavně s ohledem sama na sebe. Ne, nebylo to tak, že bych se začala cpát klobásami a pít 5 káviček denně, jen jsem nároky na sebe zmírnila. Ze svých „pravidel“ jsem udělala doporučení, která se mohou překračovat a co víc, občasné překročení si můžu vychutnat a náležitě s radostí užít.

Jak to mám tedy teď? Řekla bych, že z cca 90 % jím opravdu zdravě. V průběhu let se postupně vyvinula určitá pravidla, která mně osobně vyhovují (pozor, ale i u stravování platí, že co člověk to originál a co vyhovuje mně, nemusí vyhovovat někomu jinému). O nich zase někdy jindy … A těch zbývajících 10 %? To jsou mé radosti a zóna, kde pravidla jsou od toho, aby se mohla porušovat, obzvláště o Vánocích 🙂

Jaké je tedy mé dnešní doporučení? Nesnažte se být dokonalí. Inspirujte se, ale neškatulkujte. Naslouchejte svému tělu, dávejte mu to nejlepší, co v tuto chvíli dovedete, a občas si udělejte radost bez výčitek. Pokud držíte očistnou kůru, nezapomeňte na klid a odpočinek. Ať je vám vaše jídlo potěšením 😉

Lucie D.

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře