Lucie Doušová

Pohled do ne vždy tak úplně klidného zákulisí lektora jógy

Jaké to je, být lektorem a účastnit se lekcí powerjógy v jiné roli, té aktivní? Jsem někdy nervózní ? S čím si někdy lámu hlavu a s čím si ji lámete možná Vy a úplně zbytečně? O tom všem (a nejen o tom) je můj dnešní příspěvek na blogu. Pěkné počtení a pěkný den přeji 😉

Jaké to je, být lektorem?

Na to je jednoduchá odpověď. Je to práce jako každá jiná. Jestli máte dojem, že si jdu jen tak zacvičit a to je celé, mýlíte se. Když jdu na lekci, nejdu relaxovat, nýbrž pracovat. Někdy vlastně pracuji už i nějakou dobu před tím, když něco nového studuji nebo připravuji. Co je na tom pro mě krásné, je to, že mě tahle moje prácička moc baví. Věnuji se tomu téměř pět let a nedá se říci, že by mě to omrzelo. Právě naopak. Jóga je tak hluboký a obrovský systém, že snad donekonečna mohu objevovat něco nového, a to nové pak posílat dál, Vám, účastníkům. Navíc v této mé práci cítím hlubší smysl. S každým dalším kurzem, který sama absolvuji, se mění i ráz mých lekcí, což možná někteří vnímáte. To, co mě a tím pádem i Vás, posunuje, jsou nejen kurzy zaměřené přímo na jógu, ale i řada dalších jiných seminářů osobního rozvoje. Když to člověk totiž pár let pozoruje, postupně zjistí, že vlastně všechno se vším souvisí 🙂

S čím si lámu hlavu a nevíte o tom?

Myslíte, že si s něčím lámu hlavu? To tedy ano! Tak například můj poslední podzimní kurz powerjógy pro začátečníky. Mezi účastníky se mi přihlásila i 10ti letá dívenka, statný hokejový brankář a paní před důchodem. Když jsem si před první lekcí pročítala seznam, věřte, že jsem se docela zapotila. Jak mám proboha vytvořit lekci tak, aby si z toho všichni něco odnesli? Aby se někdo nenudil nebo abych naopak někoho „nevyřídila“? Muže asi zrovna neuchvátí používání vonných olejů a paní skorodůchodkyně zase není zvědavá na nějaké dynamické silové sekvence. Ach jo! Nejsem ve velkém městě, kde bych mohla otevřít lekci pro každou skupinu zvlášť. Je jasné, že kdybych měla lekci plnou mužů, povedu ji úplně jinak než lekci plnou starších žen nebo mlaďounkých dívek. No, nezbylo nic jiného, než se do toho pustit a vzít to jako výzvu. Nejsem v kůži ani jednoho z účastníků, tak můžu jen věřit, že se v rámci možností zadařilo.

Jsem někdy nervózní?

Ano, někdy jsem nervózní. A taky se mi někdy vůbec nechce. Jsem člověk jako každý jiný, který má dny nahoře i dole. Naštěstí jsem už zjistila, že když mám nějaký ten den dole, dokážu díky józe úplně přepnout a po lekci se cítím lépe. To, co funguje často na Vás, funguje i na mě. Odcházím více v pohodě a uvolněná. A ta nervozita? V zajetém kurzu se většinou neobjevuje. Nervózně se cítím hlavně v situacích, když zahajuji nový kurz s novými účastníky a stejně tak při otevřených lekcích, na které přijde větší množství úplně nových lidí. Díky bohu, nervozita zmizí ve chvíli, kdy vyslovím první slovo nebo velmi rychle po něm.

Jedna lekce, která mi dala v loňském roce nejvíce zabrat

Teď už mi to připadá spíš jako zábavná historka, ale ten den tomu tak nebylo. Blíží se první lekce nové skupiny powerjógy pro začátečníky. Je to můj první kurz po mateřské pauze. Poslední jsem ukončila 15 měsíců před tím. Takže už to je důvod k docela velké nervozitě. Je odpoledne a zvoní mi telefon: „Zlato, dneska se zdržím v práci, přijetu tak v 8.“ slyším svého muže. „Cože? Dneska je jóga, máš hlídat Kristiána.“ říkám. „Aha, no ale já už to nemůžu zrušit, slíbil jsem montáž lidem, kteří na to už dlouho čekají. Nemohla by hlídat babička?“ zkouší najít jinou variantu můj muž. „Ne, nemohla, není doma! Co mám teď podle tebe jako dělat, když to teda nemůžeš zrušit? Mám nechat stát skoro 15 lidí před tělocvičnou a vzkázat jim: sorry, já nemám hlídání, zacvičíme si jindy? No to snad ne!“. Mého muže v tu chvíli napadá geniální nápad: „Tak já vezmu Kristiána s sebou na montáž, aspoň uvidí tátu v akci…“ No nadšená z toho nejsem, ale v tu chvíli mě nenapadá jiné řešení. O pár hodin později sedím před Vámi v našem jógovém kruhu a můžu se někomu jevit jako největší kliďas světa. V duchu si říkám, jó kdybyste přátelé věděli, co se ve mně právě teď odehrává, to byste možná pěkně koukali 🙂 No co, stalo se a jdeme na to. Musím přiznat, že tuto lekci mi celkem často odbíhají myšlenky k mé malé ratolesti a k tomu, jak to asi s tátou zvládají. Nevyhnu se ani domněnkám o tom, co si asi pomyslí zákazníci o matce šestiměsíčního dítěte, která ho pošle s otcem na montáž. Krkavčí matka? Raději nedomýšlet… I přes to všechno jsem celkem dost přítomná s Vámi na józe, a dávám Vám ze sebe to nejlepší, co v tu chvíli dovedu. Po lekci si připadám, jako bych dřela dvě hodiny lopatou. Uf. Nutno dodat, že můj muž si od té doby pečlivě hlídá mé jógové čtvrtky. Nesvěřil se mi tenkrát naplno, jak to vlastně dopadlo. Tuším ale, že to nebyla zkušenost, kterou by chtěl znovu opakovat.

S čím si možná lámete hlavu Vy a je to zbytečné?

Lekce se blíží ke svému závěru, meditace, chvíle ticha nebo jen tichá příjemná hudba. A do toho? Někdo začne chrápat. Po chvíli končíme a já občas vidím u dotyčné osoby vyplašený výraz v očích. „To byl ale trapas!“ možná Vás napadne. Nebojte, nebyl. Vám všem, komu se to již stalo nebo možná v budoucnu stane: „Nelámejte si s tím hlavu, je to naprosto běžný jev“. Děje se to mnohem častěji, než si možná myslíte. A rozhodně se to neděje jen Vám. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že to zná každý lektor jako své boty a vůbec ho to nepřekvapí. Prostě přišel člověk, který toho zřejmě měl za celý den dost a trošku si pospal, co na tom? Stejně tak věřte, že většina ostatních účastníků buď také spí (jen potichu :-)) a nebo je tak uvolněná, že stejně až tak moc nevnímá, co se děje kolem.

Co se mi na lekcích líbí a je mi největším potěšením?

Líbí se mi to, že na lekci přicházejí (někdy i dobíhají) lidé, kteří jsou ještě částečně ve svých zaměstnáních, jejich hlava očividně řeší kdeco, a nálady jsou různé. Po lekci obvykle v klidu a pomalu odchází skupina příjemně naladěných a uvolněných osob, s úsměvem na tváři. Nemusíte mi nic říkat, vidím to. A o tom to celé je 😉

Lucie D.

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře