Lucie Doušová

Naše cukrfree rodinné dobrodružství

To takhle začátkem února tohoto roku sedíme s mým mužem u našeho klasického odpoledního kávičko – dortíkového dýchánku. Užíváme si to, protože máme rádi tyhle společné chvilky (obzvlášť když syn zrovna tvrdě spí a máme čas jen pro sebe). Povídáme o všem možném, až dojde řada i na naše téma, které je poslední dobou velmi frekventované. A tím je naše závislost na cukru. Zatím o tom mluvíme jen teoreticky, u dortu, že by prostě bylo dobré s tím něco dělat. Jsme pěkní závisláci, oba. A moc dobře to víme. Není třeba před sebou hrát žádné hry. Už jsme to párkrát zkoušeli, dát si měsíc bez cukru. Vždycky nás to pak ale hodilo zpátky do starých kolejí. Tušíme, že je potřeba jít na to nějak jinak, aby to zafungovalo.

Jak se ta závislost projevuje? Teď mluvím jen za sebe: Třeba tak, že když se na návštěvě objeví talíř buchet na stole, jsem schopná jich většinu sníst sama – slušnost, neslušnost. Nebo tak, že mám své tajné skrýše, kam sahám denně, když nastane jakýkoliv nekomfort – nervozita, stres, únava, nuda, frustrace. Vlastně tím řeším velkou většinu nepříjemných pocitů. Vždycky je na chvíli klid. Navenek to možná není vidět, necpu se zmrzlinou, ani kremrolemi. Často máme doma pochoutky ze zdravé výživy, takže to vypadá bůhví jak nežijeme zdravě. To je ale omyl. Cukru je tam víc než dost. Když se k tomu přidají hrsti rozinek, vysokofruktózové ovoce, med, všelijaké sirupy atd., jsou z toho každodenní mega cukrové dávky. Jak se dozvíte níže, odvykání od cukru není odvykání od klasického bílého cukru, ale odvykání od fruktózy. A v tom je obrovský rozdíl.

Pokud vysadím všechen cukr – fruktózu, nezbude nic jiného, než se konfrontovat nejenom s chutěmi a touhou si něco dobrého dát, ale hlavně se všemi těmi nepříjemnými vnitřními pocity, které jsem tím doteď úspěšně zaháněla. Ááách jo…. Nechce se mi. Vůbec. Ani trochu. Zároveň ale nějak cítím, že už je to sakra potřeba. Mému tělu v tom není dobře. Mám na to docela dobrý radar. V tomhle případě bych ho vlastně ani mít nemusela – těhotenský ekzém na nohou a kvasinková infekce, kterých se nemůžu zbavit, mluví za vše. Oboje úzce souvisí s konzumací cukru, známá věc.

Únorový dýchánek končí a s ním přichází naše rozhodnutí. Přestat jen na prázdno mluvit a postavit se naší přehnané konzumaci cukru tváří v tvář. Naše rodinné cukrfree dobrodružství právě začíná 🙂

Co nám bylo inspirací a oporou

Na pomoc jsme si vzali knihu od australské novinářky Sarah Wilsonové – Sladký život bez cukru. V knize je řada receptů, ale hlavně funkční osmitýdenní detoxikační program. Navíc tam je spousta teorie, která nám pomohla celou věc lépe pochopit a uchopit, a více se do celého tématu dostat. Skvělá je autorčina upřímnost. Hned na prvních stránkách se dočtete: Čeká Vás očistné období, během něhož se budete cítit mizerně. U někoho to může trvat i šest týdnů. Potom už budete v pohodě, slibuju. Možná to byla právě ta její upřímnost, díky které jsem se do toho pustila. Věděla jsem, že ta žena si na nic nehraje. Píše pravdu a tím ve mně vzbuzuje důvěru.

Když jsem se poprvé začetla do instrukcí detoxikace – na dva měsíce vysadit veškerý cukr, bílý, třtinový, všechny sirupy, med, ovoce (kromě malin a borůvek, které jsou nízkofruktózové), bílou rýži a pečivo vyměnit za celozrnné, omezit příjem brambor a sušených rajčat a všech potravin, kde jsou tzv. skryté cukry (omáčky, kečupy, balsamico ocet atd.), byla jsem v šoku. Já že se mám vzdát manga, banánů a sušeného ovoce? Tak to ani náhodou! Knihu jsem na pár dní odhodila na nějaké neviditelné místo s tím, že nejsem přece šílenec… Čeho je moc, toho je příliš.

Je Vám asi jasné, že by tenhle článek nevznikl, kdybych tu knihu znovu neotevřela zrovna na té správné stránce, kde bylo psáno: My lidé v sobě máme hluboce zakořeněný odpor k tomu, abychom cukr z jídelníčku vyřadili. Vyrůstáme totiž pod vlivem psychické závislosti na něm. Děsí nás už jenom to pomyšlení, že bychom neměli cukr po ruce, kdykoliv jsme šťastní a chceme se bavit, nebo naopak, když jsme unavení či na dně. Když tedy odmítneme sladké pokušení, co nám zůstane? Tak já Vám to řeknu: ČISTÉ TĚLO A JASNÁ MYSL. Dobře Sarah, dobře. Jsem zase nalomená to zkusit. I bez těch banánů, když to musí být. Copak tu píšeš dál?

Dál je tu malý dotazníček: Měli byste se cukru vůbec zbavovat? K tomu sada otázek:

  • Zažíváte odpoledne propady energie?
  • Máte po jídle chuť na něco sladkého?
  • Trpíte po jídle nadýmáním?
  • Nejste schopni sníst jen jeden kousek koláče a jít?
  • Jste přes břicho pěkně vypasení a štíhlí všude jinde?
  • Připadáte si často zmateně? Nemyslí vám to úplně jasně a zřetelně?

Na většinu otázek zní má odpověď ANO a tím pádem je rozhodnuto. Jdeme do toho s mužem oba, i za těch na první pohled drastických podmínek. Prostě to zkusíme a uvidíme. Když budeme přešlapovat na místě a vymýšlet, proč na to ještě není vhodná doba, nehneme se z místa. A my se hnout chceme…

Jak to probíhalo…

První dny

První dny? Úplná pohoda, pohodička 🙂 No jasně, jsme plni odhodlání do nového experimentu a pravý detox ještě nezačal (na fyzické, ani psychické úrovni). Studuju a začínám zkoušet nové recepty z knihy. Pravda, není to žádnej šlágr, je to bez chuti. Ale dá se to, naštěstí.

První vlna detoxikace, první uvědomění

Cca týden po začátku ráno otevírám oči a je tu. DEPKA. Dala bych si něco dobrýho, třeba kousek čokolády. Ale já přece mám ten detox? Panebože, vždyť já už v tom životě nebudu mít žádnou radost! To už bude jen depka, depka a depka! Možná správně tušíte – první velké uvědomění je tu. Cukr, můj skvělý kamarád, mi byl náhražkou životní radosti. CUKR=RADOST ZE ŽIVOTA. No teda! Nutí mě to se ponořit do sebe. Jak vlastně v životě dělám radost sama sobě jinak, než cukrem? Odpověď? Nijak. Prostě na sebe kašlu. Můj muž v sobě objevil podobné doplňování si radosti, kterou si neumí dát sám. Takže jsme vymysleli co dál. Prostě si budeme tu radost plánovat a dodávat ji do svých životů jinak. Po celkem dlouhé době jsme zase zašli na večeři a na koncert, a najednou tu zase radost byla. I bez cukru. 🙂

První vlna detoxikace byla pro mě celkově hodně o psychice. Kromě uvědomění si toho, jak cukr nahrazuje mou životní radost, jsem se musela konfrontovat s opravdu celou řádkou nepříjemných emocí a nálad. Být s nimi, neutíkat od nich, prožít je… Nebylo to vždy zrovna snadné, ale bylo to nezbytné. Hodně mi v těch dnech a týdnech pomohla meditace Vipassana. Díky za to, že už jsem znala tento úžasný nástroj, který mi pomáhal zůstat bdělou. Přijímat vše jak to přichází a tím pádem to léčit. Když ten největší zápřah odešel, myslela jsem si, že je po všem, že je vyhráno. Bylo tomu jinak…

Druhá vlna detoxikace, tělo

Druhá vlna začala někdy kolem čtvrtého, pátého týdne odvykání. Ne náhodou se kapitola k tomuto období v knize jmenuje: Tváří v tvář démonům. Bylo mi zle, opravdu zle. Když jsem vstala ze židle, točil se se mnou svět. Byla jsem příšerně unavená, mnoho dní v kuse mě bolela hlava. Byla jsem jak pod nějakou drogou, vůbec jsem nedokázala přemýšlet. Cokoliv vymyslet, udělat, kamkoliv dojít (třeba i jen na nákup), byla pro mě příšerně náročná a vyčerpávající akce. Nevím jak dlouho to přesně trvalo, možná týden, možná deset dní. Byla to fuška. Několikrát v tom období jsem zběsile a hystericky googlovala jakékoliv informace o odvykání od cukru. Měla jsem o sebe strach. Všude psali hodně podobné věci: Při odvykání od cukru se dostavují totožné příznaky, jako při odvykání od jakékoliv jiné drogy. Tak to pěkně děkuju, nikdy jsem od jiné drogy neodvykala, to jste mi toho moc neřekli… Pak tu byla ale jedna zajímavá informace. A to ta, že cukr ovlivňuje fungování našeho mozku. To znamená, že když se cukr vysadí, i mozek opět začíná fungovat jinak, přirozeněji. Ta informace mě celkem uklidnila. Tím by se možná dala vysvětlit ta otupělost a bolesti hlavy… V této vlně detoxikace jsem to mnohokrát chtěla vzdát. Byl to tvrdý oříšek.

Třetí vlna detoxikace, odměna

Asi po šesti týdnech přišla odměna, úžasná odměna. Cítila jsem se čistě. Čistá mysl, tělo plné energie. Měli jsme to za sebou. Zbývaly ještě dva týdny, to už ale byla hračka. Ta nová jídla, která nám na začátku přišla bez chuti, jsme si užívali. Zjistili jsme, že mnoho z toho, co nám dřív přišlo tak akorát sladké, nemůžeme pozřít, protože nám to už nechutná a není nám po tom dobře. Naopak si užíváme přirozenou sladkou chuť třeba u mrkve nebo dýně. Naše vnitřní nastavení se změnilo, a to velmi výrazně. Nevím, jestli navždy. Dnes je to od začátku detoxikace přesně půl roku a už je to jiné. Jiné, než kdykoliv dřív. Na nějaký dortíček v cukrárně mě už jen tak nikdo nenaláká a talíř plný buchet na návštěvě ráda přenechám ostatním. Možná, ale jen možná, si vezmu půl kostičky, abych se jen ujistila a vnitřně ucítila, že tohle opravdu nechci a nepotřebuju, a to z žádného důvodu. Jaká úleva!

Jak je to teď, půl roku po zahájení našeho cukrfree dobrodružství

  • Vrátili jsme se k ovoci – už téměř nejím banány, ani mango, je to na mě moc sladké. Ráda si dám nějaké kyselejší jablko nebo třeba grep či kiwi
  • Zůstali jsme u celozrnného pečiva, rýže i těstovin, brambory si taky sem tam dáme
  • Z našeho jídelníčku nadobro vymizel cukr, jakékoliv sirupy (agávový, datlový, …) i pochoutky ze zdravé výživy. Výjimku tvoří hořká 85 % čokoláda, které ale není moc a občas si zase dáme trošku medu.
  • Odhadem bych řekla, že jsme se vrátili tak na 10 – 15 % příjmu fruktózy k původnímu množství
  • Děti se učí tím, že pozorují a já jsem teď šťastná za to, co náš syn vidí. Nemusím mu říkat, nejez moc cukru, není to ok a pak se sama někde skrývat s čokoládovými tyčinkami. Můžu být sama sebou a vím, že i pro něj je to to nejlepší, co mu můžeme dát. Zdravý vzor.
  • Daleko lépe vnímám své tělo a propojenost psychiky s cukrem. Cítím, kdy si moje tělo o něco sladkého (tím mám na mysli hlavně ovoce) opravdu řekne, protože to potřebuje a kdy jsou to moje staré a už velmi slabé psychické programy, na které nemusím reagovat. Jsem bystřejší.
  • A hlavně – už nejsem závislá! 🙂 Kdykoliv se mi něco nabízí, s klidem v duši řeknu ne nebo si dám kousíček a řeknu ne potom. Není to takové to ne, že by se to tak mělo nebo že je to tak správné a lepší pro mé zdraví. Je to opravdové niterné NE. Už zkrátka na poli cukru-fruktózy nejsem otrokem, ale svým vlastním pánem. Hurááá 🙂
  • Jo a ekzém i kvasinky taky zmizeli, jak jinak 🙂

Na závěr k fruktóze

Kdykoliv mluvíme o vyřazení cukru, jde ve skutečnosti o vyřazení fruktózy. To proto nám nikdy nefungovaly ty dřívější pokusy s detoxem cukru a házelo nás to zpět do starých kolejí a závislostí. Vysazovali jsme jen cukr jako takový, a dál se v klidu ve velkém ládovali ovocem, sušeným ovocem, medem, sirupy atd. Ve skutečnosti to nebyl žádný detox… Není to známý bílý cukr, ale přemíra fruktózy, která způsobuje v našem těle neplechu a je příčinou mnoha neduhů i nemocí. To by ovšem vydalo na další hutný článek. Pokud Vás to zajímá,můžete si to třeba vygooglovat nebo se podívat na skvělý film That Sugar Film , kde je vše krásně vysvětleno 😉

Přeji Vám krásné letní dny a doporučuji se věnovat dobrodružstvím a novým experimentům v jakékoliv oblasti. Je potřeba něco ze sebe vydat a hnout se z místa – ze zajeté komfortní zóny, to ano. Na druhou stranu za to pak může přijít úžasná odměna. Stojí to za to. 😉

Lucie D.

P.S. Pokud byste měli jakékoliv otázky k tématu, pište do komentářů, ráda Vám je zodpovím.

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře