Lucie Doušová

Meditace … měla bych vyžehlit, nádech výdech, co udělám k večeři?, nádech výdech, kdy už sakra bude konec?, nádech výdech … klid?

Zdravím Vás 😉 Dneska chci psát o meditaci. Proč? Protože ji vnímám jako velice mocný nástroj k duševní hygieně. Vždycky to tak ale v mém životě nebylo. Velmi dlouhou dobu jsem na mnohá doporučení, která radila, že je velice přínosné denně zasednout k meditaci, ideálně na 30 – 45 minut (To se zbláznili ne? Kde na to mám vzít čas?), okamžitě mávla rukou. „To nepotřebuju, dělám toho pro své zdraví až až.“ říkala jsem si.

Pak jsem jednou vyrazila na kurz meditace Vipassana. Úplnou „náhodou“. Měla jsem osobní krizi a potřebovala jsem zmizet ze svého rodného města. Neměla jsem moc peněz, a to byl jediný důvod, proč mě zaujal kurz 10ti denní meditace Vipassana v jižních Čechách – byl levný. To jsem si, přátelé, (jak říká s oblibou má kamarádka) pěkně naběhla na hrábě. 🙂 Několik prvních dní bylo doslova otřesných. Instrukce zněly jasně: Celých deset dní nemluvíme, do očí se díváme spíš méně než více, a samozřejmě (ideálně kontinuálně a celých deset dní) meditujeme – rozumějte sedíme v klidu v sedu nebo v klidu nehybně stojíme, případně ještě velmi, ale velmi pomalu a vědomě chodíme. Chodíme spát po 22.h., vstáváme kolem 5.h. Nevečeříme. No a protože šlo o Vipassanu, což je v překladu meditace všímavosti, tak si také všímáme, co se děje v nás a kolem nás.

Co Vám budu povídat, ze začátku to byl očistec, a to pořádný. Být naplno se svou hlavou, která praskala myšlenkami, teoriemi a různými „pravdami“, být se svými pocity netrpělivosti, nudy, frustrace, zmatku, úzkosti a vzteku, opravdu nebyl žádný med. Ano, nebyl pro mě žádný med být naplno sama se sebou, aniž bych mohla utéct – k mluvení, ke knize, k internetu, ke sladkému, ke kávě. Zkrátka a jednoduše – považovala jsem za opravdu velký úspěch, že jsem po dvou dnech nezabalila batoh a nezmizela.

Dobře jsem udělala.

Pak se totiž začaly dít věci. Vše se nějak zklidnilo a vyjasnilo. Přestala jsem být tolik vtažená do svého vnitřního chaosu a přebujelé mysli. Všechno to bylo přítomné dál, ale já už se jen dívala. Občas jsem brečela, občas se z plna hrdla smála a občas měla dojem, že by bylo dobré začít „chodit kanálama“ (to když jsem si začala uvědomovat některé vzorce svého chování k ostatním lidem). Po skončení kurzu jsem si uvědomila, že to byla jedna z přelomových zkušeností. Jako bych nahlédla pod pokličku. Jako bych najednou viděla samu sebe daleko jasněji. Prostě se mi nějak rozsvítilo a já si uvědomila, že všechno co vidím, můžu také změnit. Můžu v těch svých návycích mysli pokračovat nebo ne. S tím přišla i velká úleva. Pak také přišel i každodenní život, kde se to všechno tak nějak naředilo. Od té doby však vnímám sebe, život i každodenní realitu jinak, a je mi fajn :-). Poté jsem podobnou akci navštívila ještě několikrát. Naposledy i se svým mužem a synem. O tom si můžete přečíst TADY.

Proč se ale vracím k této zkušenosti? Protože mám za sebou 30 x 30 minut meditace v každodenním všedním koloběhu. Tuto výzvu jsem naordinovala sama sobě na celý minulý měsíc. Bylo to něco docela jiného než meditace v prostoru a čase, který je na to přímo vyhrazen (jak to bývá na kurzech) – nepotřebujete tam vařit, uklízet, přebalovat, řešit finance, vyřizovat emaily a tak.

Před nedávnem jsem zveřejnila svůj eBook 8 maličkostí, které Vám vykouzlí spokojenější život. EBook se začal prodávat a já chtěla být součástí té první vlny. V rámci eBooku totiž doporučuji nové návyky, které chce člověk uvést v život, opakovat třicet dní po sobě, aby to mělo ten správný efekt. A co bych to byla za autorku, kdybych to doporučovala a sama tak nečinila. Mým přáním bylo zahrnout meditaci do každodenního života jako jeho automatickou součást.

Tentokrát to nebylo tak náročné, jako v mé první zkušenosti. Zabrat mi to ovšem dalo. Nebylo ani tak těžké začít, to šlo celkem hladce. Co bylo pro mě nejnáročnější, bylo vytrvat celých 30 minut. Uvědomila jsem si, jak moje mysl stále a dokola plánuje, co je ještě třeba udělat…

… Měla bych vyndat prádlo z pračky, když právě teď doprala. Měla bych radši vyžehlit, když Kristián teď spí. Měla bych něco dodělat na počítači. Až se Kristián vzbudí, nemám šanci. Měla bych to a pak zas ono…

Byla to skvělá přehlídka toho, jak je moje mysl přehnaně aktivní po celý den a chce mít všechno pod kontrolou. Naštěstí už vím, že pokud všechno tohle nechám projít a jen dýchám a jsem, ve velké většině případů to odezní a dostaví se ticho. Ticho a klid. A tak se to dělo po celých 30 dnů. Těch pár minut ticha byla často jedna z nejlepších chvil celého dne. Jen jsem BYLA a k tomu všemu jsem vnitřně tak nějak „věděla“, že co bude třeba udělat, to se stihne. A co se nestihne, se prostě nestihne, a vůbec nic se nestane – svět se rozhodně nezboří. Uvědomila jsem si, že opravdu není třeba brát to prádlo, neumyté nádobí a neuvařenou večeři až tak moc vážně. 🙂 Byl to klid nejen v mé mysli, ale klid celého bytí. Celkově byl pro mě tento měsíc skvělou duševní hygienou, především hygienou mé mysli.

Odstoupit totiž každý den od své mysli přináší opravdu šťavnaté plody pro každodenní život. Teď už to pro mě není jen teorie z knihy, ale osobní zkušenost, se kterou mimochodem pokračuji – stal se z toho návyk.

Všem doporučuji: Zkuste si i Vy někdy vyčistit nejen zuby, ale i svou mysl. ;-)

P.S.: S metodou Vipassany meditace pracuji na svých lekcích jógy i ve svém eBooku. Zlehka, možná nenápadně, za to ale vytrvale. Dává mi to takový smysl, že se jí snažím propašovat úplně všude. ;-)

A tak mě napadlo – chtěli byste vědět o metodě ještě víc? Jestli ano, můžete mi napsat na mail lucie@luciedousova.cz  a nebo pod článek do komentářů.

Mějte se krásně. Přeji pohodový podzim a moc se těším na naše virtuální i osobní setkávání. 😉

Lucie D.

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře