Lucie Doušová

Jóga a mateřství

Je 6 hodin ráno, vstávám. Rychle vykonám to nejnutnější. Vyvětrám, vyčurám se, vyčistím si zuby a vypiju sklenici vlažné vody s citronem. Pořád je ticho a klid. Zapaluji svíčku a na vrcholu blaha roztáčím svou podložku. Zklidnění, první vědomý nádech, výdech a … „Uáááá, kde je maminkáááá?“ To je můj starší syn. (Ten mladší umí zatím jenom UÁÁÁ.) Říkám si: „Jóga a dvě malé děti, to prostě nejde dohromady!“ Opravdu? V tomto článku se Vás pokusím přesvědčit o opaku. A pokud ne přímo přesvědčit, tak alespoň inspirovat k zamyšlení.

Už téměř tři roky jsem mámou. I když jsem před těmito třemi lety absolvovala celou řadu seberozvojových aktivit, včetně jógy a vlastních odučených lekcí, příchod mých dětí byl něco jako velký třesk. Ve všem. Že jsem se u toho řádně zapotila, je opravdu slabé slovo. Dlouhé měsíce jsem sváděla velký vnitřní boj. Připadala jsem si najednou jako ve vězení. Nemohla jsem jen tak vyrazit na jógu, kdy se mi zachtělo. Nemohla jsem praktikovat ani doma, kdy se mi zachtělo. Opravdu často se stávalo, že jsem uspala syna a místo abych se šla alespoň na chvíli věnovat józe, spala jsem jako dřevo také. Na jednu stranu bylo hezké být mámou, na druhou jsem se cítila často velmi frustrovaná. A netýkalo se to jen jógy. Týkalo se to vlastně všeho. Práce, která mě před porodem moc bavila a nejraději bych alespoň částečně dělala dál, volného času, času s mým mužem, s přáteli atd. Občas jsem si připadala prázdná a bezcenná. Všechno, s čím jsem se dříve identifikovala, jako mávnutím proutku zmizelo. Pamatuji si, jak jsem seděla ubrečená na gauči a ptala se sama sebe, kdo já teď vlastně jsem? A tady někde, když jsem si připadala na úplném dně, jsem to pustila. Už jsem totiž neměla sílu dál držet a lpět na tom, čím jsem byla. Pustila jsem iluzi o sobě samé. O tom, co by bylo podle mých myšlenek „ideální“ dělat. A přijala to první, co s tím přišlo – prázdnotu.

Od této chvíle uteklo mnoho měsíců. Proběhlo mnoho vnitřních uvědomění a mnoho emocí, včetně radosti z toho nového, co se začalo formovat. Bylo toho hodně, ale já chci psát především o józe a mateřství. Takže…

Dneska už vím, že jóga a mateřství dohromady jdou. Jen je to trošku jinak, než jsem si dřív představovala. Jóga totiž není jen o praxi na podložce. Jóga je stav mysli. Jóga je bdělost a koncentrace. Jóga je meditace a mnoho dalšího. Právě všechno tohle dohromady s dětmi jde. Ano, často se pro praktikování výše zmíněného doporučuje prostředí, kde Vás nikdo a nic nebude rušit a vypnutý telefon. To všechno je krásné. Mám však dojem, že ta pravá praxe začíná v běžných dnech a úplně obyčejných situacích.

Představte si sebe v 6 ráno, když Vás ty děti vzbudí. V tu chvíli máte dvě možnosti. Buď se za nimi rozběhnete a řeknete si, že dnes tedy jóga nebude, i když Vás to docela štve a začne klasický denní kolotoč. Druhá varianta je ta, že zůstanete u jógy jiným způsobem. Zůstanete u vědomého dechu, který jste započali a koncentrujete se na to, co se děje dál. Možná se v těle objeví vztek nebo frustrace. Ok, je to tady. Můžete to prostě tady a teď prožít a nevytvářet z toho žádné příběhy a domněnky. Možná se Vám ta frustrace a vztek nelíbí, v tom případě máme na scéně vnitřní odpor a hodnocení. Možná Vám dojde, že ten vztek, frustrace, odpor i hodnocení nepřišly kvůli dětem, ale kvůli tomu, že jste před samotným zahájením praxe na podložce zřejmě měli nějaká očekávání či jste lpěli na tom, že si dáte alespoň desetiminutovku. Pokud to odkryjete, zase s tím prostě můžete být. V tom druhém přístupu vlastně také praktikujete jógu. Jógu mysli. Obracíte pozornost dovnitř (prátjahára), koncentrujete se (dhárana) a někdy se dostaví i stav meditace (dhjána). A to není o nic méně důležité, než praktikování ásan na podložce. Být takto bdělí můžete kdykoliv. Nejde jen o klidné procházky s dětmi, kdy jedno spí v nosítku a druhé si spokojeně hraje na písku – i když zrovna tyto situace k tomu vybízejí. Obrátit pozornost dovnitř sebe a koncentrovat se můžete kdykoliv. I uprostřed obrovského chaosu, který děti, naše emoce a myšlenky někdy společně dokážou vytvořit. A právě tyto, někdy velmi vyhrocené situace, vnímám jako skvělý materiál pro intenzivní vnitřní praxi jógy.

To navíc není všechno. Mé děti jsou mými velkými učiteli i na poli Jamy a Nijamy. Učím se jim neubližovat slovem, ani myšlenkou (ahinsa). Neublížím většinou tak, když jsem pravdivá k sobě i k nim (satja). To je mimochodem něco, díky čemu cítím ve vztahu k dětem hloubku a vzájemnou důvěru. Učí mě také spokojenosti s tím, co je a co není (santóša). To vše chce určitou míru sebekázně (tapas). Člověk se tak nevyhne novým sebepoznáním, což je vlastně studium sebe sama (svádhjája). Tato někdy nádherná, láskyplná a radostná životní cesta s dětmi je prokládána nemalými výzvami. A ty se dají, dle mého názoru, většinou zdolávat celkem lehce – díky víře ve vyšší princip, universum, vesmír, … (išvarapranidhána).

Sečteno a podrženo, jógu s dětmi můžeme praktikovat od rána do večera a od večera do rána (to je speciální bonus matek :-))…

Je 6 hodin ráno, vstávám. Rychle vykonám to nejnutnější. Vyvětrám, vyčurám se, vyčistím si zuby a vypiju sklenici vlažné vody s citronem. Pořád je ticho a klid. Zapaluji svíčku a na vrcholu blaha roztáčím svou podložku. Zklidnění, první vědomý nádech, výdech a … Klid. Pořád je klid. Užívám si třicet minut jógy, pak ještě asi dvacet minut tichého spočinutí v meditaci, ničím nerušena. Pak přichází obrovská vlna vděčnosti. Jsem vděčná za to, že děti dnes ráno spí. Jsem vděčná za dnešní jógu i meditaci. Jsem vděčná za život. Jsem vděčná za krásy jógy i mateřství. Jsem vděčná za to, že jóga i mateřství prostě dohromady jdou. Namasté. <3

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře