Lucie Doušová

I mámy někdy potřebují skleničku kvalitní a chutné výživy – o mé dovolené z rodičovské dovolené

Již skoro sedmnáct měsíců jsem na dovolené – mateřské a rodičovské. Na jednu stranu je to fajn, na druhou bych lhala, kdybych tvrdila, že se cítím pořád skvěle. Sem tam (někdy i docela často :-)) mě napadnou myšlenky typu: „Já bych tak potřebovala dovolenou – opravdovou dovolenou, od všeho!“ Upřímně obdivuji všechny mámy, které tu potřebu nemají. Vím, že takové kolem mě jsou. Zřejmě mají nějaký super skvělý tajný návod, jak fungovat bez této potřeby, kterou je být alespoň na pár dní v roce jen samy se sebou. A to (jak by mi možná řekly některé zkušenější osoby) MÁŠ ZATÍM JEN JEDNO DÍTĚ! Ano, vím, mám jedno dítě. Není to tak, že bych ho snad nezvládala. Spíš se mi občas zasteskne po svobodě. Po těch dnech, kdy nic nemusím. Kdy mám svůj den jen a jen pro sebe.

Tak dlouho jsem tuto potřebu v poslední době sledovala, až jsem se (po domluvě se svým mužem) rozhodla takovou dovolenou sama sobě nadělit. Vašek souhlasil bez mrknutí oka. Zřejmě už má dobře vypozorováno, že když jsem nabitá a spokojená, všechno i doma tak nějak lépe plyne.

A tak jsme se společně celá rodina vypravili na týdenní kurz Vipassana meditace. Kdo mě zná, ví, že podobné akce mě zajímají už pár let. Vlastně mi něco takového – seberozvíjejícího – v poslední době hodně chybělo. Plán zněl jasně. Já se budu týden účastnit kurzu, a Vašek bude spolu se synem na stejném místě, a bude o něj naplno pečovat. Jen v noci se k sobě s Kristiánkem budeme tulit a společně dobíjet. Nutno dodat, že se v rámci této akce celý týden vůbec nemluví. Takže o to větší  výzva to pro nás pro všechny byla. No, pro všechny – hlavně pro mě a mého muže. Kristián to teda neřešil vůbec. 🙂

Co jsem v sobě musela překousnout já?

LTřeba to, že se můj muž nepostará možná tak dobře, jak bych si představovala. Že třeba nebude dostatečně často přebalovat. Že nebude Kristiánovi dávat dost vhodného jídla. Že ho dostatečně neobleče. No jo, paní veledůležitá starostka, která to má doma všechno pod palcem, a nechce se jí vzdát vlastní důležitosti. 🙂

Co se stalo? Vůbec nic. Kluci si to spolu náramně užili. Vašek se postaral ukázkově. Já jsem musela uznat, že mé předchozí myšlenky byly jen neopodstatněné domněnky, kterými jsem si možná (sem tam) přidávala sama před sebou na důležitosti. A kdybych je před odjezdem – nedejbože – brala jako jasnou pravdu, nikdy bych si neužila tak skvělý týden.

Taky jsem si myslela, že nejpozději po dvou dnech, bude Kristián určitě strašně moc toužit po mamince. Že bude plakat, a nebude chtít nic a nikoho jiného. A? Nestalo se tak. 🙂 No, a mně praskla další částečka mého mateřského ega, které si myslelo něco o nenahraditelnosti. V žádném případě to neznamená, že bych teď nechtěla trávit čas se svým synem. Naopak. Díky prožitému kurzu si čas s ním mnohem více přítomněji a intenzivněji užívám.

Co v sobě musel překousnout Vašek?

Obavy z toho, že to nezvládne. Nevím, co přesně si myslel, že by nemusel zvládnout. Ale prý se i trošku bál. Přece jenom jsem neměla být úplně nablízku, abych mohla zachránit případné krizové situace. Když si někdy doma nevěděl s brečícím Kristiánem radK2y, mohl vždycky přijít, s bezradným výrazem ve tváři mi syna prostě předat, a “jít od toho”.  Věděl dobře, že tento týden to bude jinak. Žádná zadní vrátka v podobě mámy. To jen snad v těch nejvíce nejkrizovějších situacích. Žádná taková naštěstí nenastala. Zvládli to krásně, a navíc je z těch mých dvou chlapů snad ještě správnější dvojka, než kdy dřív. A to je krásné pokoukání 🙂

Takže máme doma sebevědomého tátu, který už plně věří ve své vlastní rodičovské schopnosti. A mámu, která ví, že mu syna může v klidu předat, a nemusí zbytečně panikařit a otravovat tak ostatním členům domácnosti život.

Co jsme ještě společně vypozorovali?

Náš syn se během celého týdne neuvěřitelně zklidnil. Možná bych si toho ani nevšimla, kdyby mi na konci akce několik účastníků neoznámilo, že takhle klidné dítě ještě v životě neviděli. Vtipné na tom je, že předešlé dva týdny jsme společně s dalšími dětmi a členy rodiny trávili na chalupě. Tam to tedy o klidu nebylo ani náhodou. Spíš naopak.

KTakže? Máme vyzkoušeno! Dítě svým chováním opravdu bez chyby reaguje na své okolí. Když je máma na nervy, je to nejlepší příležitost k pořádnému záchvatu vzteku. Nemyslete si – taky už jich pár poctivých máme za sebou. Naopak, když je máma vnitřně v klidu, je z dítěte najednou ukázkový beránek k sežrání. Když se pak náhodou objeví nějaká krizová situace, najednou se vyřeší tak nějak plynule sama a bez vztekání. Nevím jak se to jeví Vám, ale pro mě je tohle neocenitelná a jasná zkušenost. Už to není jen chytrá teorie, kterou jsem někde četla. Není to o tom, že máme nějaké vzteklé dítě, a že to prostě tak chodí. Čas od času je fajn podívat se do sebe. A zjistit, jestli ten vztek ve skutečnosti není jen reakce na naši vlastní podrážděnost 😉

No a co vlastně samotný kurz?

Aaaaaach! To byl přesně šálek mého čaje. Užila jsem si to moc! Nebylo to každou minutu krásné. Měla jsem své krizovky, někdy i docela dlouhé. Kdo se ale zajímá o osobní rozvoj, ten dobře ví, že po krizi často přichází odměna ve formě nového životního uvědomění – vhledu. Mně se tentokrát těch uvědomění dostalo mnoho a mnoho. Takovou “palbu“ jsem nečekala ani v nejdivočejších snech. Asi se tak stalo proto, že vesmír věděl, že se zase hned tak někam nedostanu, nebo já nevím 🙂

L2Zvědomilo se mnoho myšlenkových vzorců, které mi v životě příliš nesloužily a odváděly mou pozornost od přítomného okamžiku. Jako bonus jsem dostala odpovědi na některé životní otázky, které si kladu již pár let. To jsem řádně obrečela. Také se zvýšila moje zvědavost o tento typ učení. A samozřejmě – poctivě, ale opravdu poctivě jsem si odpočinula od role mámy. Byla jsem jen sama za sebe. Dobila jsem tak baterky možná na dalších 17 měsíců.

Sečteno a podtrženo: všechny nás to obohatilo. Skleničku kvalitní a chutné výživy v jakékoliv formě tedy doporučuji všem mámám, bez výjimky 😉

Užívejte léto!

L.

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře