Lucie Doušová

3 ženy, láska k dětem a jedno společné… blovické Doupě ;-) Rozhovor s Markétou, Michaelou a Veronikou

Mnozí z Vás jste možná již zaslechli něco o blovickém Doupěti. Už nějakou dobu se mluví o tom, že vzniká nové rodinné centrum Doupě v Blovicích. Trošku jsem vyzpovídala zakladatelky centra – Markétu Kotorovou, Michaelu Svobodovou a Veroniku Průchovou. Tady máte náš rozhovor a pozvánku na oficiální otevření Doupěte, které proběhne v pondělí 11. dubna od 15 hod. a na kterém nebudeme s Kristiánem chybět.

Tak tedy …

Co pro Vás konkrétně znamená partnerský přístup k dětem?

Market

Markéta Kotorová

Markéta: Pro mě to znamená naslouchat dítěti a domlouvat se, pokud to jde. Neponižovat dítě a nedávat mu najevo, že co řeknu, to bezpodmínečně platí. A taky dítěti nikdy nelhat. Partnerský přístup je hodně rozsáhlé téma a není jednoduché vystoupit ze zajetých kolejí. Doufám, že se mi to jednoho dne povede.

Michaela:Dítě je jiné, ale není horší ani lepší než já. Zaslouží si, abych se k němu chovala s úctou a respektem. Vnímám to tak, že je potřeba nechat dětem prostor pro rozhodování o věcech, které se jich týkají, a tím je učit zodpovědnosti za jejich volbu.

Veronika: Snažím se být kamarádem, a to i v situacích, kdy se kvůli něčemu nepodstatnému rozjíždí pláč. Místo razantního vyřešení se na moment zastavím a říkám si, co je asi špatně… většinou pomůže náruč a klidné vysvětlení. Ale bohužel někdy můj mozek funguje jinak, než bych si přála a zareaguji tak, že toho později lituji.

Mohly byste uvést nějakou konkrétní situaci ze svého života?

Markét dětiMarkéta: Nedávno dcery vyházely v obývacím pokoji všechny hračky co měly. Když jsem večer řekla, že to uklidíme, starší na to, že je unavená, že se jí teď nechce. Já že ok, že to teda uklidíme zítra. Druhý den si s hračkami hrály, několikrát si postěžovaly, že se tam nedá chodit a že šlápnutí na hračku bolí. Jenže večer jsme přišli domů dlouho, tak na uklízení už nebyla energie. A třetí den dopoledne sama přišla s tím, že jdeme uklízet.

Michaela:V zimě si naše dcera odmítala brát rukavice. A to ani na horách, kde podle mě bylo opravdu chladno. Vnitřně jsem s tím hodně bojovala a bylo mi stydno, když se mě cizí lidé ptali, proč jí ty rukavice nedám… Nabízela jsem jí různé druhy rukavic (palčáky, prstové, pletené), ale nebylo to nic platné. Vždy jsem měla nějaké rukavice v kapse a čekala, kdy si o ně sama řekne. A ona si o ně řekla. Šlo to i bez křiku, pláče, výčitek, strašení, vyhrožování, ponižování.

Veronika: Když jsem byla malá, nemohla jsem se „motat“ v kuchyni, slýchavala jsem „no to bych toho udělala“ a „nerozlij to“ atp. Moje dcerka, když má chuť, sedí na lince nebo si přistrčí židli a vaří se mnou. A když mám strach, aby se nepopálila o něco horkého, snažím se jí to v klidu vysvětlit a nepřivolávat to tím, že si to v hlavě perfektně naplánuji.

Zůstávají dětem v partnerském přístupu vytyčeny ze strany rodičů nějaké hranice?

Markéta: Samozřejmě. Jasně, že je nenechám vběhnout pod auto, pomlátit se do krve nebo koukat celý den na televizi. Ale hlavně by měl jít příkladem rodič, a to není vůbec jednoduché.

Michaela:Věřím tomu, že jasné a pevné hranice jsou ve výchově důležité, protože přispívají k pocitu bezpečí dítěte. Snažíme se ale ty hranice vytvářet společně s dcerou. Jak je to naše vzájemná dohoda, není s dodržováním hranic většinou žádný problém.

Veronika: Jistě, jsme kamarádi, ale určitá pravidla by rodič nastavit měl a dítě by je mělo respektovat. Občas je možná výjimka formou oboustranné dohody.

Misa_foto

Michaela Svobodová

Říká se: Šťastná máma = šťastné děti. Celkem mi to dává smysl. Jak tedy vy tři samy sebe činíte šťastnými? Jak o sebe pečujete?

Markéta: S tím naprosto souhlasím. Najít si čas pro sebe, je čím dál těžší. Nabíjí mě jóga, kterou cvičím pravidelně doma i na kurzu, procházky venku s rodinou a přáteli. A když babičky a dědečkové pohlídají děti, tak je pro mě i uklízení vlastně taková meditace v pohybu.

Michaela:Opravdu šťastná jsem, když jsem nabitá energií a mám klid v sobě samé. K tomu mi pomáhá pobyt na horách. V zimě běžkuji, po zbytek roku se vydávám na túry nebo lezu po skalách. A když jsme na horách s rodinou, přenáší se ten pocit štěstí a pohody na nás všechny – takže souhlasím…

Veronika: Důležité je mít nějaký čas jen sama pro sebe, urovnat si v sobě myšlenky. Ráda si zajdu zacvičit, ráda jsem ve společnosti optimistických lidí. Snažím se, abychom se doma všichni cítili dobře. A opravdu funguje to, že jak si to nastavíte u sebe, tak se vám to od ostatních vrací. A děti na to mají obzvláště radar 🙂

U Vašeho projektu vnímám, že jde z hloubky Vás samých. Že to není něco, co vzniklo jen tak z nudy, ale máte to v srdci. Co je Vaše nejhlubší PROČ? Proč jste se do toho ze srdce pustily?

Míša dětiMarkéta: Miluji děti. Jsou pro mne inspirací, zbožňuji jejich bezprostřednost i lehkost bytí. Baví mne je pozorovat a být s nimi. Tak proč to všechno nespojit 🙂

Michaela: Nikdy jsem neměla ráda, když si lidi jen stěžují a nic nedělají. Jak jsem byla na rodičovské, zjistila jsem, že si sama dost stěžuji na to, že není v Blovicích co dělat a kam jít s malými dětmi. Sama si rodičovství dost užívám, a jak jsem se seznámila s  maminkami, které mají navíc na výchovu dětí podobný pohled jako já, tak se stalo to, že jsme si dodaly kuráže a rozhodly se jednat.

Veronika: Protože jsem jako novopečená maminka měla potřebu sdílet své radosti i problémy, zjišťovat si jak něco udělat lépe. A bohužel jsem to většinou řešila čtením internetových diskusí, což zpětně vidím jako obrovskou ztrátu času.

Verca

Veronika Průchová

O čem projekt je?

Posláním rodinného centra Doupě je nabídnout dětem a jejich rodinám bezpečný prostor ke sdílení, vzájemné podpoře a spolupráci. Více se dočtete na našem webu www.doupeblovice.cz

V jaké je momentálně fázi?

Nedávno jsme převzaly zrekonstruovaný prostor, který teď začínáme vybavovat a připravovat k obrazu svému.

V první řadě sháníme prostředky na vybavení veřejné dětské herny, kterou chceme v dubnu otevřít.. Oslovujeme dárce, dále připravujeme podklady pro žádosti o dotace. Zjišťujeme zájem o hlídání dětí a přemýšlíme o akcích a nabídce aktivit pro naši cílovou skupinu.

S čím potřebujete pomoct?

Do budouVerča děticna budeme určitě potřebovat více průvodců pro děti, a také dohled nad hernou. Ozvalo se nám i několik žen, které by nám rády nějak pomohly. Moc si toho ceníme. Nicméně aktuální žádosti s prosbou o výpomoc zveřejňujeme na webu a Facebooku.

Když se zasníte a dovolíte samy sobě představu, že rozvoj Vašeho projektu může mít nekonečný potenciál, kde byste si Doupě přály vidět za 5 let?

Za pět let bychom rády vybudovaly fungující rodinné centrum s širokou škálou aktivit pro děti, jejich rodiny i veřejnost. Naší velkou vizí je také každodenní hlídání dětí, jako jakási alternativa k mateřské školce. Doupě bychom si přály vidět jako místo, o kterém ví každá rodina v Blovicích a v blízkém okolí, a většina se do jeho činností nějakým způsobem zapojuje. Tento projekt vnímáme jako komunitní, tj. spojující lidi.

Co na Vaši aktivitu říkají Vaši partneři?

Podporují nás, jak je jen v jejich silách …

 

Markéta, Michaela, Veronika

www.doupeblovice.cz

otevření Doupě

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Lucie Doušová
Miluji život a žiji ho naplno. Mou velkou vášní je jóga, zdravý životní styl a osobní rozvoj. Už vím, že když chci něco změnit, je potřeba začít u sebe. Také věřím, že jsou to maličkosti a radosti každého jednoho dne, které vytvářejí kvalitu celého našeho života ...
Komentáře